Když Vás osloví z České televize, jestli byste nechtěli zavítat do jejich Dobrého rána a ve čtyřech vstupech si popovídat o vaší práci a představit svoji knihu, nemůžete odmítnout, i kdybyste měli vstávat ve čtyři ráno a na přípravu měli tři dny 🙂

Abych byla upřímná, vlastně jsem se ani nepřipravovala. Nebyl čas 🙂 Tak nějak spoléhám na to, že budu vědět, o čem mluvit a sázím na přirozenost. Pokud jste nestihli live, výsledek najdete TADY.

V Dobrém ránu je skvělý tým a naprosto pohodová atmosféra, všichni neuvěřitelně příjemní. Moc mě to bavilo a snad je to na výsledku znát!

Mimochodem perlička z natáčení . Když přede mě postavili ty čokoládové pralinky, jako ať si vezmu, bylo jich tam asi osm druhů. Klasicky jsem vybírala podle toho, která je mi nejsympatičtější, že. No a ve chvíli, kdy už jsem ji měla v puse – poznamenávám, že při tom živém vstupu – na mě mrkla paní cukrářka, která ty pralinky připravovala, a povídá: „Ta byla maková, dobrý, co?“

No. Naštěstí už jsem tam jen seděla a zrovna probíhal vstup s někým jiným, takže jsem se jen v duchu modlila, ať se na mě Petr Rajchert neotočí a nezeptá se, jak mi chutnalo, protože to by potom byla Veronika s mákem mezi zubama :)) Teď je z toho sice vtipná historka, ale věřte mi, že v tu chvíli mi do smíchu fakt nebylo :))

A když máte nejŠikovnějšího kamaráda Ondru Šika, který je nejen výborný muzikant, ale dle mého i nejlepší střihač, pošle vám do mailu TENHLE vychytaný sestřih jenom vaší maličkosti, aniž byste se o tom slovem zmínili. Ještě jednou moc díky!

Vlastně v ten samý den, co přišla nabídka z televize, se mi ozvali i z Českého rozhlasu Ostrava a bylo vymalováno 🙂 Sedět ve studiu jako host Kateřiny Huberové a povídat si s ní bylo jedním slovem perfektní. Je to naprostá profesionálka a mně bylo obrovskou ctí.

Od šesti do půl deváté tedy v Dobrém ránu, čtyři pětiminutové live vstupy (jede se opravdu na sekundy), takže čas rozpovídat se moc nebyl. Od desíti live v Českém rozhlasu, kde už jsem měla více prostoru k povídání – pokud jste nestihli, můžete si pustit TADY.

Potom už jen rychlý oběd, decka prosecca a hurá za váma na besedu do Domu knihy Ostrava, o čemž bude další článek.

Teď už jen kdyby byl každý den takový! Byla to paráda, užila jsem si to naprosto na maximum. Já tyhle chvíle, kdy jsem v jednom kole, prostě miluju!