Nesnažím se přikrášlovat si realitu, na těch fotkách je život v Bangladeši takový, jaký prostě je. Barevný, ale chudý tak, že se vám až srdce zastaví.

Země naprosto neuvěřitelných kontrastu. Já v 5* hotelu, kde člověk má, na co si vzpomene a na ulici bída, jakou nevidíš. Naprosto šílený provoz, kdy 15km jedete tři hodiny, takže v podstatě permanentně stojíte na místě a mezi tím vším se proplétají děti, ktere vám klepou na okno a žebrají. Nemůžu jim pomoct všem, i když bych strašně ráda.
I proto jsem se rozhodla věnovat bangladeshi taka, což je mistní měna, kterou jsem měla, na mistní sirotčinec. Nepíšu to sem proto, abych „vypadala líp“, ale proto, ze se všichni obcaš potřebujeme na chvíli zastavit, abychom si uvědomili, jak hezky se máme. Podle mě by to v mé situaci udělal každý.
Je fajn se mít fajn, ale ještě lepší vědět, že člověk s tím dokáže aspoň malinko něco udělat.